Historie obce

Bystřany se rozkládají 2 km jihovýchodně od Teplic při Sviním potoku na úpatí hory Doubravky. O nevelké vesničce Horušany, nyní Bystřany, se dočítáme už v roce 1238. První písemná zmínka o Bystřanech pochází ale až z počátku 16-tého století. Rozvoj obce začal až ve 2.polovině l9.století, kdy v důsledku rozmachu průmyslové výroby se Bystřany stávají průmyslovou obcí. V roce 1864 zde založil Karel Grohmann filiálku své cvikovské barvírny na tureckou červeň. V roce 1905 zde byla zřízena přádelna bavlny. V Bystřanech byla ještě cihelna, mlýn a výroba oceli. Zavádění průmyslové výroby do Bystřan a osad spadajících pod Bystřany /Nechvalice, Nové Dvory, Světice, Prosetice a Úpořiny/ vedlo k rychlému vzestupu počtu obyvatel. Před l.světovou válkou existovalo v obci již 9 větších průmyslových podniků. Obcí též prochází trať Teplice-Lovosice, vybudovaná v letech 1897-1900. Nad Obcí Bystřany, na světické planině, se nachází osada Světice, původně patřící panstvím v Rýznburku. V pramenech se poprvé objevuje v roce 1383.

Historický vývoj obce Bystřany

Bystřany jsou obcí slovanského založení. Podle údajů z roku 1238 se prý obce nazývala Horušany. Patřila klášteru, jemuž byla věnována rodem Hrabišiců, pánů z Oseka. První písemná zmínka o Bystřanech pochází z počátku 16. století. Rozvoj obce a její přerod z původní zemědělské vesnice začal v 2. polovině 19. století. Podobně jako v jiných obcích na Teplicku se i zde projevila industrializace závislá do značné míry na rozvoji těžby uhlí a sní spojenými činnostmi. V roce 1864 v Bystřanech založil Karel Grohman textilku a barvírnu. Železniční trať z Teplic do Lovosic byla vybudována v letech 1897 - 1900.

V roce 1905 byla zřízena přádelna bavlny. Před rokem 1914 bylo v Bystřanech provozováno celkem 9 větších průmyslových podniků, to byla např. cihelna nebo výroba oceli. Charakter poměrně bouřlivého rozvoje Bystřan se podepsal na obraze obce částečně, snad i minimálně. Na konci 19. století došlo ke zcela novému založení Nových Bystřan při původní historické pražské silnici, vedoucí mimo Staré Bystřany. Sem se pak soustředila převážné část nových stavebních aktivit. To svým způsobem pomohlo zachovat jádro Starých Bystřan.

Osada Světice původně patřila panstvím v Rýnzburku. V pramenech se poprvé objevuje v roce 1383. Nové Dvory byla ještě v polovině 18. století poplužním dvorem, který patřil k Úpořinám. Nechvalice patřily k teplickému panství. Úpořiny se vyskytují v písemných pramenech poprvé v roce 1412. Od roku 1590 patřily teplickému panství. Ve 30. letech 19. století zde byl hostinec, rasovna, ovčín a dva mlýny. Ve 20. letech 20. století byla zřízena přádelna, pletárna a cukrovar.

FRANTIŠEK CAJTHAML-LIBERTÉ

(30.3.1868, Suchomasty - 3.5.1936, Bystřany)
Spisovatel, básník, novinář, kronikář, průkopník dělnického hnutí.
František Cajthaml se narodil v Suchomastech (okr. Beroun) v roce 1868. Otec byl panský ovčák, později cementárenský dělník. František vychodil dvoutřídní školu v Suchomastech s výborným prospěchem. Bohužel nemohl jít studovat, protože rodina byla velmi chudá. Vyučil se krejčovskému řemeslu a jako krejčovský tovaryš pracoval na různých místech: v Bykoši, Litni, Berouně. Odtud se vydal na zkušenou do světa. V letech 1890 - 1899 pracoval jako krejčovský dělník v Teplicích. Poté přijal místo v okresní nemocenské pokladně (přestože měl odpor k matematice) a vypracoval se až na post ředitele likvidačního oddělení.
Ke spisovatelství se jako samouk dostal přes žurnalistiku. V letech 1897 - 1921 redigoval s přestávkami časopis "Severočeský dělník", jehož zábavnou přílohu "Na pomezí" vyplňoval téměř jen svými články, básněmi a povídkami. Přispíval ale i do jiných dělnických časopisů, např. Beseda času, Právo Lidu, Československá republika. Tak jako psal Bezruč o Slezsku, tak Cajthaml soustředil svůj zájem na kraj pod Krušnými horami.
Své první literární pokusy podepisoval jménem V. L. Liberté (z hesla Viva la Liberté - Ať žije svoboda), které později připojil ke svému vlastníku jménu.
V prvním období své literární tvorby vydal v několika městech severočeského pohraničí, ale i v Praze celkem 9 knih, vesměs veršů a povídek, jež se zabývají neutěšeným životem dělníků v Podkrušnohoří (Z péra dělníkova, Ztracené existence, Mráčky před bouří, V zápasech života, Verše o práci, Proletáři, Pod mamonem, Hlasy masy, Na bojišti). Cajthaml nebyl se svými verši spokojen, zdály se mu neforemné. Proto začal studovat básnickou metriku a to se projevilo lepší formální úrovní pozdějších prací.
Nové období v jeho tvorbě začíná básnickou sbírkou "Písně dělníka" (Teplice 1896), v níž zachycuje život severočeského dělníka - jeho utrpení a nenávist k novodobým otrokářům. V tomto stylu se nesou i jeho další sbírky - Nové písně, Pole krvavá, Na stráži. Celkem napsal víc než tisíc veršů, jejichž námětem je dělnické hnutí.
Na popud předsednictva Československé sociálně demokratické strany napsal životopis průkopníka českého dělnického hnutí, nazvaný Josef Boleslav Pecka Strahovský. Kromě toho shromažďoval cenné památky a dokumenty z počátku dělnického hnutí, které se staly základem k sepsání historie bývalé sociálně-demokratické strany.
Cajthamlovo rozsáhlé literární dílo zahrnuje mimo politických prací i sbírky unikátních pověstí a bájí (Staré pověsti ze Středohoří a Podkrušnohoří, Sto pověstí, bájí a příběhů severočeských aj.). Byl také vynikajícím kronikářem. Kromě kroniky rodné obce napsal ještě 18 kronik severočeských obcí.
Zemřel v Bystřanech v roce 1936.
Prameny:
František Cajthaml-Liberté
Monografie Hořovicka a Berounska, díl V., str. 87-91