Doubravská hora

Mohutné věže a pozůstatky opevnění s kasematy podněcovaly fantazii spisovatelů k spřádání příběhů o rytířích, mordech a zjevování duchů. Autoři románů byli dávno zapomenuti, ale vymyšlené historky o Doubravské hoře jsou stále živé. Na vrcholu hory mělo být pohanské obětiště, z hradu prý vedly tajné chodby na Kyšperk a v dolní bráně při vstupu do obory se zjevoval počestným teplickým měšťanům jezdec ve zbroji.

Od konce 18. století byla Doubravská hora zpřístupněna návštěvníkům. Cesta z úpatí na vrchol netrvá déle než půlhodinu, ale pohodlnější turisté mohli vyjet nahoru na soumarech nebo v kočárech. Zdolání Doubravské hory je dosud standardním bodem programu všech lázeňských hostů. A taktéž načerpání sil v restauraci Panorama.

Stavbu restaurace a vyhlídkové věže na hradních troskách provedl architekt Bedřich Ohmann, pozdější profesor pražské Uměleckoprůmyslové školy a vídeňské Akademie výtvarných umění. Pojal ji v duchu romantizující novogotiky hledající inspiraci v prostředí rytířských hradů. Originální pohlednice je provedena v reliéfní úpravě. Rohy budov, okraje střech kulatá věž a střešní okénka vystupují mírně z plochy, zatímco dveře a okna v přízemí jsou vtlačena dovnitř.

Hradní příkop a kasematy byly proměněny v pěkné vycházkové cesty a parky. Kolem dokola se rozprostírá nádherné panoráma; malebné horské skupiny ohraničující bohatě osídlenou, úrodnou rovinu, kterou na jedné straně Bělá se svými přítoky spěchá k Labi, na druhé straně ji všemi směry protínají železniční tratě, postavené v poslední době."